Leden – únor 2023, Gold Coast
Do Austrálie jsem jela s tím, že bych se chtěla naučit surfovat. Absolutně jsem si nepřipouštěla, že pokud se tomu budu věnovat, tak že by to třeba nemusela jít. Tak úplně tomu tak není.
V září a říjnu 2022 bylo pro mne na surfování chladno, hlavně voda byla studená. Tak jsem se na první hodinu dostala až na začátku listopadu, těsně předtím než jsem odjela do Tasmánii a na Nový Zéland. Byla to taková malá upoutávka na to, čemu bych se mohla věnovat v lednu a v únoru 2023. Na této první hodině jsem zjistila, že to vůbec není jednoduchý sport a že se surfovat asi přes noc nenaučím. V každém případě mně to bavilo a rozhodla jsem se, že to určitě zkusím znovu. Jsem ten typ člověka, kterého víc baví cíleně něco dělat než se jen “koupat” v moři. Na Gold Coust je hlavně problém, že se v moři nedá plavat, protože jsou tady vlny a tak se dá jen ve vodě poskakovat.
Na další hodinu jsem se dostala až v lednu 2023, kdy na Gold Coast byl i Vojta. Ten se do surfování pustil s vervou. Zato já jsem byla dost marná. Škoda byla, že jsme si to s Vojtou nemohli vyzkoušet spolu, měli jsme totiž úplně opačný režim – on surfoval, když já jsem byla ve škole a já jsem surfovala (občas o víkendu), když on měl volno a někam jel.
Ani po čtyřech lekcích jsem ze surfování neměla žádný valný pocit, tak jsem se rozhodla, že si půjčím board a zkusím to sama bez jakéhokoliv tlaku a hlavně spousty lidí kolem mne. Tato zkušenost byla dobrá, jen jsem pochopila, že si pořád neumím vybrat správné místo, kde surfovat a stále neumím správně chytat vlny. Co ale už umím, je pádlování rukama a tak přeplavat vlny (teda jen ty menší), abych se dostala dostatečně daleko a mohla se otočit a zkoušet chytat vlny. Velké vlny se mají překonávat buď “spiderem” (víceméně si člověk sedne na board a nohy spustí dolu) nebo udělá eskymáka (toho jsem zkoušela zatím jen na pláži).
Rozhodla jsem se udělat ještě jeden pokus a to jít do jiné surfařské školy a zkusit hodinu tam. Jejich reklama zněla tak, že zaručují, že se člověk na surf postaví a dokonce ho přitom vyfotí. To znělo lákavě. A tak jsem se vypravila do Burleigh Heads na hodinu surfu v jiné surfařské škole. Jejich postup byl opravdu jiný – neřešili chytání vln, ale stavění se na surf. Jejich doporučení nebylo jedním skokem se dostat do stoje, ale postupně jednotlivými kroky se dostat nahoru. Ideální je asi něco mezi 😇.
Nakonec jsem opravdu byla schopná na surfu jet a byl to krásný pocit. Ten den, kdy jsem měla tuto hodinu, bylo nějaké mistrovství v surfingu na Gold Coast, takže naše hodina byla přesunuta na Kirra Beach. To vůbec nevadilo, protože pak jsem se podívala na profesionální surfaře a ověřila jsem si, že i oni nejsou stoprocentně úspěšní ve volbě vln. V jejich podání to vypadá tak jednoduše, ale já moc dobře vím, že to vůbec jednoduché není. Moc bych si přála to umět, ale mám pocit, že na to nemám dostatek síly a schopností. V každém případě to nevzdávám a budu bojovat dál. Uvidíme, jestli se někam posunu v Sydney.
Takhle nosíme surf ve dvojicích, pokud ho nesu sama, tak ho nosím na hlavě 😇. Úplně náhodou nás potkala Maureen, tak udělala velmi rychlou (rozmazanou fotku). Musím uznat, že je to docela legrace, když nás jde třeba deset párů husím pochodem přes silnici a zastavíme na dlouhou dobu provoz. Řidiči musí mít bezmeznou trpělivost nebo na to jsou tady už zvyklí.
Fotky na surfu, většinu času jsem ale byla vedle nebo pod 😅
Fotka z poslední hodiny na Gold Coast s Lucasem
Transport surfu
A jak jsem tak chodila po Gold Coastu, tak jsem zjistila, že existují různé způsoby, jak přemísťovat surf a přišlo mi to dost zajímavé. Dokonce jsem jednou viděla surf v autobuse! Tady je pár příkladů. Rozhodně jsem jich zaznamenala víc, jen je v těch fotkách najít.
Transport surfu městskou dopravou
Já bych se se “svým” surfem do autobusu nevešla, protože můj surf je větší, aby byl stabilnější. I tak moc stabilní není. 😂
