Fraser Island

Cesta: Maryborough (Marry Poppins) – Rainbow Beach – Fraser Island – Rainbow Beach – Tin Can Bay (delfíni)

9.2.2023 – 11.2.2023

Google map na tomto odkazu je možné si rozbalit mapu a podívat se detailně

Fraser Island je největší písečný ostrov na světě, což jsem se dozvěděla od Maureen, když v říjnu 2022 jely s Jane na výlet právě na ostrov Fraser.

Jedním ze symbolů ostrova je pes Dingo. Jsou tady chránění a moc dobře to vědí, takže se lidí nebojí, zato lidé se bojí jich. Většina z nich má čip, ale potkali jsme i nějaké bez čipu.

Tady je pár zajímavostí

Neumí štěkat, pouze vyje. Dingo je typická australská psovitá šelma, která byla v dřívějších dobách označovaná za poddruh vlka. …
Dingové mají relativně širokou hlavu, špičatý čenich a vztyčené uši. …
Dingové mají mláďata pouze jednou do roka.

Maureen tak o ostrově básnila, že jsem si ostrov dala na svůj “bucket list” (seznam věcí, které chci udělat než umřu, budu ho tedy muset urychleně doplnit, abych tady ještě chvíli musela být 🤣). Maureen plánovala tento výlet zhruba rok dopředu, tak jsem si myslela, že bude problém s rezervací pobytu nebo výletu na ostrov, ale nakonec to tak strašné nebylo. Všechno jsem si zařídila až v lednu, takže zhruba měsíc před výletem. Až při organizování tohoto výletu jsem si uvědomila, že bez auta se už tady neobejdu. A protože už jsem získala zkušenosti s řízením vlevo v Tasmánii a na Novém Zélandu, tak už pro mne nebyl problém řídit na levé straně a pokaždé v jiném autě. Naopak je to úžasný pocit takové svobody, když je člověk mobilní.

Ve čtvrtek 9.2.2023 jsem si v poledne dojela na letiště na Gold Coast do Coolangatta pro auto (cca hodina cesty z domova, bohužel žádnou bližší půjčovnu jsem tady na Gold Coast nenašla) a vyrazila jsem na sever do Rainbow Beach, jednoho z výchozích míst pro výlet na ostrov Fraser. Další možné místo je Harvey Bay, což je ještě severněji a nedávalo to smysl jet až tam. V Harvey Bay je letiště, takže to je výhodný výchozí bod pro ty, kteří přiletí do Harvey Bay. Rainbow Beach mělo pro mne ještě jednu výhodu a to, že je blíž k Tin Can Bay, kam jsem jela v neděli ráno po výletu na Fraser Island “krmit divoké delfíny”.

V pátek 10.3.2023 ráno v 7:45 jsem vyrazila s cestovní kanceláří “K’gari explorer tour” (K’gari je v domorodé řeči Fraser Island) na výlet na ostrov Fraser. Autobus byl úplně plný, ale jak se po chvíli ukázalo, tak jen čtyři z nás jsme jeli na dvoudenní výlet z Rainbow Beach, ostatní jeli z Harvey Bay. Ostatní jeli pouze na jednodenní výlet. Po zkušenostech z cestování po Austrálii vím, že dvoudenní výlety jsou mnohem lepší. Zážitek není dvojnásobný, ale vícenásobný. Je čas na mnohem víc věcí a vše je mnohem více v klidu. To se potvrdilo i v tomto případě.

Jakmile jsme dorazili k jezeru McKenzie, tak jsme se rozdělili. My čtyři jsme nastoupili do již skoro plného autobusu, který přijel z Harvey Bay, a vyrazili jsme na okružní jízdu kolem ostrova.

Nejdříve jsme se šli projít do deštného lesa. Je neuvěřitelné, že tady, kde vše roste jen na písku, roste tolik zeleně. Průvodce Gerrard nám vysvětlil, že právě proto, že vše roste jen na písku, tak to roste strašně pomalu. Od roku 1992, kdy byl ostrov Fraser uznán národním parkem, tak se tady nesmí těžit dřevo, jen 17 stromů na hektar za rok. Smí to být jen stromy, které jsou nemocné nebo poškozené. Přesto toto omezení nezajišťuje udržitelnost lesů.

Při procházce deštným lesem, který je mimochodem unikátní na písečném ostrově, jsme měli možnost vidět krásný, průzračný potok. Voda byla tak čistá, že se z něho dalo pít, takže jsme si všichni natočili u “Central Station” čerstvou vodu, abychom to tady v tom horku přežili.

Po cestě jsme viděli i hada, který si nás vůbec nevšímal. Vlastně to byl to můj první had v přírodě v Austrálii.

Další část okružní jízdy ostrovem vedla po pláži, po které se jezdí jako po normální silnici – dokonce je to klasifikované jako “dálnice”, maximální rychlosti je 80 km/hod (to bych chtěla vidět, jak by to vypadalo, kdybychom jeli 80 km/hod, už takhle se celý autobus třásl a vypadalo to, že za sebou ztrácíme kusy autobusu. Úplně normálně se tady opravdu nejezdí, záleží na tom, jestli je příliv nebo odliv, jaké auto jede v protisměru a mnoho jiných okolností se musí brát v potaz. Základem je bezpečnost. Pokud auto nemůže jet vodou nebo naopak pískem, tak prostě jede v protisměru. Moře na východním pobřeží bylo trochu rozbouřené a to díky cyklonu Gabriel, který řádil východně od ostrova v moři a řítil se na jin na severní ostrov Nového Zélandu.

Toto je ukázka toho, jak rychle se po pláži jezdí.

Toto je Goanna – jeden z druhů varanů.

Pak jsme se zastavili u potoka “Eli Creek”, který se vlévá do oceánu. Kdo chtěla, já jsem samozřejmě pro “každou špatnost”, dostal velký nafukovací kruh, na kterém se mohl svézt po proudu. Potok by zprvu studený, ale pak to bylo moc příjemné. Občas jsem proplouvala opravdu divočinou a nemělo to chybu.

Pak jsme se zastavili u symbolu ostrova Fraser vrak lodi Maheno.

Fotka

Loď Maheno, kterou vezli k sešrotování, sešrotovalo počasí

Asi nejznámější vrak v okolí ostrova Fraser představuje vrak lodi “Wreck Maheno”, častý terč fotících turistů. Tahle zasloužilá námořní loď vystřídala řadu různých funkcí. Na začátku dvacátého století sloužila jako dopravní parník na linkách mezi Austrálií a Novým Zélandem. Během první světové války ale musela narukovat a stala se z ní nemocniční loď spojeneckých sil. Mezi tím sloužila i jako výletní loď ve Středozemním moři nebo na trase Sydney – Vancouver. Roku 1935 už jako třicetiletá loď vyplula do Japonska k sešrotování. Cestou ji ovšem přepadl a zničil cyklón. Kvůli tomu nyní odpočívá na břehu největšího písečného ostrova světa a patří k jeho symbolům.

“Champagne Pools”

Další zastávka byla u “Champagne Pools”, které jsou jednou z nejunikátnějších přírodních atrakcí na ostrově Fraser. Tyto přirozeně vytvořená skalní jezírka vytvářejí několik mělkých písčitých koupališť přímo na okraji oceánu s krásným výhledem na jeho okolí.

S každou vlnou se bazény obnovují vodou a vytváří pocit jacuzzi, když kolem vás šumí mořská pěna, což dává tomuto místu jméno. Zatímco šampaňské vody potěší každou vlnou, návštěvníci by měli dávat pozor na velké vlny! Pravidelně zametají do bazénu a někdy mohou chytit lidi nevědomky, dokonce s sebou přinášejí ryby. Během odlivu jsou bazény mnohem klidnější a vytvářejí dokonalé místo, kde se můžete namočit ve slané vodě a užít si zvuk oceánu.

Návštěvníci se nesmějí koupat nikde kromě samotných bazénů, protože proudy jsou na otevřené vodě velmi silné a měli by s nimi co dělat i ti nejzdatnější plavci. Koupání v oceánu není povoleno i z důvodů výskytu žraloků. Tyto bazény jsou nejlepším způsobem, jak zažít koupání v moři na ostrově Fraser.

Fotky z “Champagne pools”

Při koupání v Champagne Pools se zatáhlo a přišel docela velký déšť, který většinu lidí vyhnal se někam schovat. Já jsem usoudila, že jsem stejně mokrá a že koupat se v oceánu za deště je také zajímavé. Díky tomu se mi za pár minut, kdy přestalo pršet, naskytla neuvěřitelná podívaná na duhu.

Duha “Champagne Pools”

Ubytování – Eurong resort

Po náročném dni jsme se všichni již jen ubytovali, navečeřeli a šli spát, protože jsme se rozhodli vstát na východ slunce. Seznámila jsem se tam s jednou paní z Londýna, se dvěmi kamarádkami z Quebecu a se dvěmi sestrami, přičemž jedna byla z Winnipegu a druhá z Maryborough, které jsem navštívila při příjezdu do Rainbow Beach, ostatní pro mne byli jen účastníci zájezdu.
V sobotu 11.2.2023 bylo opravdu téměr jasno, takže východ slunce na pláži byl úžasný.

Fotky východ slunce

Ráno nás trochu zaskočilo, že už na nás nezbyly žádné ochranné tyče proti psům dingo. Celý areál je obehnán plotem právě kvůli těmto chráněným zvířatům. Tito psi opravdu nevypadají moc nebezpečně, ale asi tomu tak není, protože naši průvodci nás varovali na každém kroku, že máme být opatrní. Nikdy jsme si nesměli vzít nic k jídlu na cestu po ostrově, vše jsme nechávali v autobusu. Psi dingo mají totiž neuvěřitelně dobrý čich. Proto se také pohybují na parkovištích a plážích. Jedná se o noční zvířata, takže většinou se pohybují v noci, my jsme jich ale viděli za celou dobu pobytu asi 8 i ve dne, což je údajně unikum. Nikdy jsme nesměli chodit samostatně, vždy ve dvojicích, aby kdyby jsme je potkali, tak abychom se mohli k sobě postavit záda. Útočí totiž zezadu na zadek nebo koušou do podkolení jamky, protože vědí, že tím člověka znehybní. Jsou zatraceně mazaní.

Fotky bedny a tyče na obranu proti psům Dingo

Tyto fotky mi také nejde natáhnout ….

Lake Waby – trek

Po snídani jsme se vydali na trek k písečnému jezeru, které nemá žádný přítok. Je to jedno z mnoha jezer na ostrově Fraser. Celá část byla do kopce, z toho první část vedla deštným lesem a druhá část vedla přes písečnou dunu.
Trochu jsem se odpoutala od skupiny (nepřipouštěla jsem si, že by mne mohl nějaký dingo napadnout a nakonec ani nenapadl) a tak jsem s k jezeru dostala jako první ze skupiny. Voda byla skvěle osvěžující a konečně se někde dalo plavat.

Fotky z jezera Wabby

Opět se mi některé fotky nepodařilo natáhnout, tak to musím ověřit, čím to je.

Procházka dalším deštným pralesem a ukázka toho, jak vysoké stromy (ani do objektivu se nevešly) tady rostou.

Zvířata v deštném lesu

Deštný les ale nejsou jen stromy a jiná zeleň, ale i zvířata, která tady žijí a některá jsou slyšet. Jedním z obyvatelů je Goanna – varan (ještěrka, která vypadá trochu jako had).

Varan – nebyl žádný drobeček.
Naštěstí se držel v dostatečné vzdálenosti a nevšímal si nás. Jen když něco zaslechl, tak se napřímil – viz fotka vpravo. Jak jsem se dočetla, tak tato ještěrka se umí pohybovat až 20 km/hod. Je to zvíře, které domorodci jedí.

Takový les vůbec není tiché místo. Zvířata o sobě opravdu dávají vědět.

Lake McKenzie

Odpoledne nás čekala už jen ta nejkrásnější část ostrova a výletu zároveň a to “Lake McKenzie”.
Těžko se dají popsat pocity, které člověk má u takového jezera. Byla to čistá nádhera, takový malý ráj na zemi. Jezero je přesně takové, jak si ho člověk může představit, vlastně mnohem hezčí. Ani tady nebylo moc lidí, protože tady na ostrově jsou většinou jen skupiny, které se tu nepotkají a pár individuálních turistů, kteří se sem vypraví se svými terénními vozidly. Zajímavé je, že se u jezera nesmí jíst a to hned ze dvou důvodů. Jeden jsou psi Dingo a druhý je, aby nedocházelo ke znečištění jezera. Oběd jsme měli zhruba 150 m od jezera. Samozřejmě za plotem, abychom nebyli předmětem zájmu psů Dingo. Opalovací krém je tady dovoleno použít, rozhodně ale ne hned před vstupem do vody.

Fotky jezera McKenzie
WISH YOU WERE HERE …. Kéž byste tu byli!