Hobart – MONA – Tasmánie – Austrálie

1. 12. 2022

MONA – Museum of Old and New Art

Tato galerie moderního umění je zajímavá hned z několika důvodů. Ten základní je, že zakladatel této galerie vyhrál v loterii peníze, které věnoval na vybudování moderní galerie. Tato galerie se stala velmi rychle světově známou. Dostat se v této době do galerie není vůbec jednoduché, rezervaci je potřeba udělat několik měsíců dopředu, což jsem bohužel nevěděla. Kdybych to tušila, tak jsem se tam mohla dostat i přes pana Leoše Válku, ředitele galerie DOX+ v Praze. Tak snad příště budu prozíravější.

Takto je popsána galerie na webu:

Mona je muzeum v Hobartu v Tasmánii, které vytvořil David Walsh, aby mu (podle jeho slov) pomohlo být lepší než je (“Punch above your weight”). Cokoli, co se řekneme, abychom Monu popsali, rychle zastará, protože neustále měníme názor na to, co Mona je. Mezi možnosti patří:

– Davidův fitness ukazatel: představte si Davida jako páva a jeho obrazy jako jeho peří.*

– Mořský svět s koktejly a několika díly docela dobrého, ale ne úžasného australského modernismu;

– Místo, kde mít svatbu (“Tie the knot”) a kde umřít (“Push up the daises”);

– Dodavatel horkých brambůrků (mimo jiné kulinářské speciality);

– Někde, kam lidé mohou přijít a říct „nejsem si jistý tím uměním, ale architektura je úžasná“; S tímto se ztotožňuji, protože umění jsem posoudit nemohla, ale architektura je úžasná.

– Pěkné místo k poslechu živé hudby;

– Opravdu propracovaný marketingový kousek;

– Opravdu drahá kuchyňská zahrada.

*Měli jsme v muzeu páva, ale stále útočil na modrá auta. Už není u Mony; odešel žít na krásnou farmu.

Moje postřehy

​Dovnitř galerie jsem se nedostala, takže jsem jí mohla posoudit jen zvenku. Jedná se o velmi originální moderní architekturu s neuvěřitelnými prvky, které jsou těžce popsatelné, to se prostě musí vidět a vnímat všechno dohromady. V okolí galerie a hotelu se staví další budovy, takže až příště přijedu do Hobartu, tak to tam asi nepoznám 😉.

Galerie se nachází na krásném otevřeném a zároveň vyvýšeném místě na kraji Hobartu a je možné k ní dojet lodí (je to asi jediná galerie na světě, do které se jezdí lodí) nebo po silnici. Tato cesta je “delší cesta zato méně pohodlná” a zdaleka není tak romantická. Tím, že ke galerii Mona příjíždí lodě, tak součástí areálu je i přístaviště, u kterého je velmi zajímavá restaurace zabudovaná v kopci hned vedle přístaviště. Příjezdová silnice je obklopena vinicemi, které doplňují celkový dojem celého místa.

Součástí areálu je mnoho velmi nestandardních míst, které by člověk okolo galerie vůbec nečekal.
Tak například před vstupem do galerie je funkční tenisový kurt. Opravdu by mne zajímalo, jestli se opravdu používá. Fotky s duhou jsou z tunelu, který spojuje jednotlivé části galerie. Duha se tvoří díky procházejícímu světlu skrz podlouhlá okna, ve kterých se láme světlo. Měla jsem to štěstí, že jsem tam byla ráno, kdy tam svítilo sluníčko. Každá součást areálu je něčím zajímavá, ať to byla samotná galerie, hotel, dětské hřiště, kamna na grilování nebo jen dekorativní prvky. Celkový dojem byl úchvatný a já se nemohla nabažit příjemného dojmu a tak jsem málem přijela pozdě na letiště, odkud jsem odlétala už z Tasmánie do Melbourne.