Hobart – hlavní město Tasmánie

23.11. – 24.11.2022, 1.12. – 2.12.2022
Nocleh: Travelodge Hotel Hobart Airport – hotel u letiště

Přílet 23.11.2022

Do Hobartu jsem přiletěla z Brisbane a to přes Melbourne zhruba v 19 hodin, s hodinovým zpožděním. Čekala jsem u pásu s kufry a pozorovala psa, který každé zavazadlo očichával a těšila jsem se, že si ho vyfotím u mého kufru a doufala jsem, že si před ním nelehne, protože to bylo znamení, že v něm je něco nepatřičného. Můj kufr ale nedorazil, tak jsem se žádné reakce nedočkala.

Tenhle klokan a tasmánští čerti mne přivítali na letišti 😀.

Letěla jsem s leteckou společností Virgin, která nemá žádnou podporu pro klienty a všechno řeší pouze letušky. Podle toho vyřizování mé reklamace vypadalo, nikam se nedalo dovolat a na webu nebyly žádné informace.  Původně mi přislíbili, že mi kufr přivezou ještě ten večer do hotelu, ale to se nestalo, tak jsem ještě počkala do poledne následujícího dne a pak jsem se vypravila na letiště, abych něco zjistila a následně jim napsala seznam adres, kde se budu následující tři dny nacházet. Nakonec přijel řidič ještě ten samý den, ale až skoro o půlnoci do městečka Bicheno, což je cca 1,5 hod od Hobartu.

Fotky kufru po příjezdu

Auto – půjčovna AVIS

V Hobartu jsem si po příletu vyzvedla auto a tady mne čekalo také překvapení. Neměli malé auto Toyota Corrolla, kterou jsem si zarezervovala, ale jen „tank“ TOYOTA PRADO. Pro někoho auto snů, pro někoho jako jsem já auto hrůzy. Věděla jsem totiž, že hned druhý den pojedu na Mt. Wellington, kam vede velmi úzká cesta, o řízení vlevo nemluvě. Do hotelu jsem dojela (3 km) jen s malými komplikacemi, protože navigace v autě není aktualizovaná a tak nové kruhové objezdy a silnice jí nic neříkaly. Nakonec se ukázalo, že auto není zas tak velký problém, jediné, co se mi plete, je blinkr a stěrače (jsou obráceně 🙃), ale vzhledem k tomu, že tady pořád prší, tak si na to asi zvyknu.

Co se týká půjčení auta, tak ho mám od půjčovny AVIS. Překvapilo mne, že mi u přepážky předali jen klíče a kartičku se základními údaji a slečna mi jen řekla, kde auto najdu. Asi se jí nechtělo do té zimy 😉, já bych tam také nelezla, kdyby to nebylo potřeba. Bylo asi 13C a foukalo.

Všechny dokumenty a pokyny jsem dostala do e-mailu, včetně fotek stavu auta. Já jsem si auto nafotila a svoje fotky jsem jim také nahrála, abych měla dokumentaci. S autem jsem se seznamovala sama. Všechno se to mění s digitální dobou.

Nelson Mountain (náhrada za Mt Wellington)

24.11.2022

Druhý den jsem měla vyjet z Hobartu směr Tasmánský poloostrov, ale protože byla ráno docela dobrá viditelnost, tak jsem se rozhodla vyjet na vyhlídku Mt Wellington, kam jsem měla jet až poslední den tohoto výletu. Je pravda, že jsem nebyla oblečená do zimy (měla jsem jen to, v čem jsem přijela z Gold Coastu) ani jsem nebyla oblečená na výlet do přírody, ale na to se nikdo neptá. Nakonec jsem se tam stejně nedostala, protože opravovali silnici na vrchol Mt Wellington a zrušili veškerou automobilovou i autobusovou dopravu, to člověk prostě nevymyslí. Asi to tak mělo být.
Lanovka tam žádná nevede a ani nikdy nepovede, jsou na to patřičně hrdí.

Když jsem se dala do řeči se slečnou, která pomáhala při řízení dopravy u zákazu vjezdu na Mt Wellington, tak mi doporučila, ať si zajedu na Mt Nelson, odkud je také hezká vyhlídka. Protože bylo teprve 8 hod ráno, tak jsem si řekla, že to zkusím, že za to nic nedám. Na Mt. Nelson je signální stanice a dům, kde žil signalista, teď je v něm kavárna a restaurace.

Fotka signálního domu a domu signalisty

Na kopci je dvousetletý park, který jsem si prošla a i když jsem šla velmi rychle a z kopce a do kopce, tak jsem pěkně promrzla.

Fotky parku a vyhlídka na most Hobartu

Nakonec jsem si dala na zahřátí kafe s dortíkem, ke kterému jsem jako bonus dostala ZMRZLINU! Bylo to dohromady tak dobré, že uvnitř v teple jsem jedla i jahodový sorbet 🤣.

Mt Wellington

30.11.2022

Tak nakonec se mi opravdu podařilo se tu mimořádnou 360° vyhlídku dostat a vidět ten neuvěřitelný výhled na celý Hobart a okolí. Dostala jsem se tam až později odpoledne. Cesta nahoru byla nekonečná, celou cestu jsem se “modlila”, aby sluníčko nezalezlo za mraky, protože do třetice bych se tam už asi nevypravila 😅. Sluníčko nakonec vydrželo, mám docela kliku v tom, že i když je ošklivo, tak se vždycky na chvíli vyčasí, takže to vypadá, že mám krásné počasí 😃.

Hobart – centrum a okolí

Na tuto část Hobartu mi málem nezbyl žádný čas, protože jsem ztratila jeden den tím, že jsem řešila “ztracený” kufr a pak jsem strávila čas neúspěšným výjezdem na Mt Wellington.
V den odjezdu jsem si ještě naplánovala, že bych chtěla vidět MONA (Museum of Old and New Arts – viz zvláštní příspěvek) a veřejnou pec, která je v Hobartu k dispozici. Už jsem si zvykla, že v Austrálii mají na každém rohu funkční a velmi čisté BBQ, ale že bych viděla pec na chleba? Tohle jsem se dozvěděla od Maureen, když mi vyprávěla, jak byly s Jane v Hobartu.

Veřejná pec nejen na chleba (zdarma, jen je třeba si udělat rezervaci) – Legacy Park

Na tabuli je přesný rozpis, kdy se pec roztápí, jaká je v ní teplota. Každý si přinese svůj plech s již připraveným těstem/polotovarem a obsluha toto dá jen do trouby. Bohužel jsem neměla šanci vidět, jak to ve skutečnosti funguje a hlavně, jak to tam musí vonět. Trouba je v parku, takže čas pečení lze využít k procházce po parku nebo lze jít s dětmi na hřiště. Dokonce je možné si na tomto místě udělat “party”. Tohle Australané opravdu umí. Přijde mi úžasné mít k dispozici venkovní kuchyň v přírodě/parku/vlastně kdekoliv.

Botanická zahrada

Při hledání veřejné trouby na chleba jsem si prošla i část Botanické zahrady. Byla jsem tam ráno jen já se zahradníky. Mají ty zahrady neuvěřitelně udržované.

Hobart – ostatní

Centrum jsem bohužel nestihla, nedělala jsem z toho žádnou tragédii. Řekla jsem si, že se mám asi do Hobartu vrátit i z tohoto důvodu (další důvod je návštěva MONA, která se musí zarezervovat dlouho dopředu). To jsem netušila, že se do centra Hobartu dostanu ještě ten samý den. Když jsem totiž přijela na letiště, tak jsem zjistila, že můj let je zrušený a že poletím až večer. Najednou jsem měla zhruba 5 hodin a otázka byla, co podniknout. Auto už jsem vrátila a tak vyvstala otázka, jak se dostat do centra. Nejdřív jsem našla úschovnu zavazadel (uzamykatelné boxy) a pak jsem objevila autobus SkyBus, který zajišťuje dopravu mezi centrem a letištěm. Byla to velmi úspěšná výprava, protože jsem se dostala na Salamanca square a market,

našla své oblíbence Dogman and Rabbitwoman (všechny sochy Gillie and Marca shromažďuji v tomto příspěvku), ale stejně mi to nedalo, abych sem nějaké fotky nedala. Jsou to moji velcí oblíbenci.

Salamanca square a přístav

Tak tohle je to pravé centrum Hobartu. V sobotu se zde koná Salamanca market, já jsem navštívila jen tu část s ovoce, která funguje každý den.

Replika chaty – Antarktida 1911 – 1914, Sir Doublas Mawson

Navštívila jsem repliku chaty, která byla postavena na Antartidě v rámci australské výpravy v roce 1011- 1914. Chata je tam dodnes. Tuto repliku postavili tady v přístavu, protože právě odtud tato výprava vyrazila. Zajímavé je, jak přesnou mají evidenci všeho, co si brali sebou.

Antarktida nepatří žádnému státu. Má však bohaté zásoby nerostů a ryb, takže si na ni různé země dělaly nárok. Dvanáct států podepsalo v roce 1959 smlouvu na podporu vědeckého výzkumu a míru na Antarktidě, mezi kterými byla Austrálie i Nový Zéland. V současnosti podepsalo tuto smlouvu již 48 států. V každém případě je zde povolena jen věda a jsou zde zakázány veškeré válečné zábory.

Moc hezky jsem si tam popovídala s paní, která tam uvnitř stylově pletla ponožky, i když venku bylo 32°C 🤣. Tato paní byla několikrát v Praze, protože tam měla blízkého kamaráda, který jí před pár dny zemřel. Bylo to hezké a smutné setkání a vyprávění zároveň.

Prošla jsem si přístav a dala jsem si úžasné seafood & chips, které jsem ani nestačila vyfotit, jaký jsem měla hlad.

Poté jsem zase “skočila” do autobusu a opět jsem odjela na letiště, abych se definitivně rozloučila s Tasmánií.