Samotné se mi nechce věřit, jak je to dávno, co jsem začala přemýšlet o Austrálii.
Psal se rok 2000, už jsem nepracovala v NBG, ale stále jsem byla v kontaktu s Hugem van Geetem (Belgičan, který vlastnil stále část auditorské společnost NBG, s.r.o., kde jsem pracovala jako asistent auditora). Jednou mi Hugo vyprávěl o Austráli a přitom mi ukázal pár fotek. Když viděl moje nadšení, tak neváhal a při první příležitosti mi jako dárek dal knihu fotografií právě z Austrálie. Austrálie mne nadchla a já věděla, že se tam rozhodně jednou chci podívat.
Po pár letech jsem začala přemýšlet o tom, že bych ráda někam vycestovala, abych si zpestřila život a zlepšila si angličtinu. Jasná volba padla na Austrálii! Hugo mně zprostředkoval kontakt na jednoho auditora a zároveň partnera jedné velké sítě auditorských kanceláří v Austrálii. Přišlo mi to neuvěřitelné, mít možnost pracovat v Austrálii v auditu, mít u sebe kluky a přitom mít možnost procestovat celou Austrálii a Nový Zéland.
Po asi dvou měsících emailové komunikace jsem se v lednu 2007 vydala do Austrálie na dvě pracovní schůzky, jedna byla v Adelaide a druhá v Sydney, přímo s hlavními partnery auditorských kanceláří. Obě schůzky jsem zvládla, i když ta první v Adelaide byla náročnější. Schůzka v Adelaide se totiž konala hned následující den po příletu a to bez možnosti převlečení, protože mi nepřiletěl kufr! Ta druhá schůzka v Sydney byla naproti tomu jako z filmu. Schůzku se uskutečnila pro mne v nejkrásnější kanceláři v Sydney, v kanceláři s výhledem na přístav a Opera house. Po příjemném rozhovoru s auditorem nakonec padla volba na kancelář v Adelaide, která byla komornější a mému srdci bližší. Přece jen Sydney je mnohem větší a rušnější město, kde by život s dětmi byl určitě náročnější.
Vypadalo to, že mám vyhráno, že to nejdůležitější – práci – mám zajištěné. To jsem ale netušila, že tomu tak není. Nastalo dokládání mé kvalifikaci auditora, přestože jsem chtěla nastoupit na místo asistenta auditora. Úředníkům v Austrálii vrtalo hlavou, proč chci pracovat na nižší pozici než mám v České republice. Hlavní důvod ale byl, že to z důvodu neplatnosti mého auditorského oprávnění v Austrálii jinak vlastně ani nešlo. Výsledkem bylo, že ani po 4 měsících jsem nedostala souhlasné vyjádření k mé práci v Austrálii od australské Komory účetních a auditorů a auditorská kancelář v Adelaide mně už déle nemohla držet slíbené místo. A tak se můj australský sen rozplynul jako kapka v moři.
Kromě poznání Austrálie měla cesta do Austrálie splnit ještě další úkol a to naučit mladšího syna Tomáše anglicky. Ten měl nastoupit v září do 1. třídy, tak se to časově hezky nabízelo.
Když z cesty sešlo, tak jsem si řekla, že to asi tak mělo být a upustila jsem od všech dalších plánů v tomto směru. Najednou přišla nečekaná nabídka od Jirky (mého otce, který žije v Kanadě od roku 1971) a mojí “macešky” Hanky, že když mi nevyšla Austrálie, tak bych mohla se syny na nějakou dobu přijet do Kanady. V té době jsem s nimi nebyla moc v kontaktu. Okolnosti rozchodu mojí mámy s Jirkou mne vedly k tomu, že jsem o ten kontakt vlastně moc nestála. V té době mi ale došlo, že čas letí a že moji synové nebudou mít možnost poznat svého dědečka a náhradní babičku. Pozvání jsem tedy přijala, i když jsem věděla, že to nemusí být “procházka růžovou zahradou”. Obavy byly zcela zbytečné.
Odjeli jsme do Kanady (krásná náhrada za Austrálii) o rok později, tedy v srpnu 2008 a strávili jsme tam neuvěřitelné 4 měsíce, na které s Tomášem nikdy nezapomeneme. Vojta s námi bohužel jet nemohl, protože ho nepustili ze školy, musel by kvůli těm pár měsícům opakovat ročník na gymnáziu. Do Kanady se dostal o prázdninách před námi, kde strávil zajímavé dva týdny se svými podobně starými bratranci na chatě s Jirkou a Hankou.
Z Kanady jsme se vrátili v prosinci 2008 plni zážitků a tak Austrálie šla stranou, ale ne definitivně.
Zhruba po 12 letech se moje touha jet do Austrálie zase vyplavala na povrch. Tak jsem v roce 2019 začala zkoumat, jaké jsou možnosti pro vycestování do Austrálie a ukázalo se, že bych mohla i přes svůj věk jet studovat angličtinu a tím získat studentské a částečně pracovní vízum. A tak jsem na tom začala pracovat – zjišťovat, kde a za jakých podmínek je možné studovat, kolik to stojí, jak rychle je to možné vyřídit apod. Naplánovala jsem si odlet na září 2020. Ani tento plán odletu do Austrálie se nepodařil. Austrálie se z důvodu COVIDu celá hermeticky uzavřela na dva roky 2020-2022. Abych pravdu řekla, tak situace kolem COVIDu byla tak špatná, že jsem ztrácela naděj a vlastně se mi postupně ani moc do Austrálie nechtělo při pomyšlení, že bych tam mohla uvíznout, kdy nastala další vlna pandemie. Každého půl rok jsem posouvala již objednané a zaplacené školy a neviděla jsem tomu na konec. V srpnu 2021 jsem dostala z jedné z australských škol e-mail s úžasnou nabídkou – studovat online. Tak to mi přišlo opravdu absurdní. Tuto “úžasnou” nabídku jsem si nechala s radostí ujít. A udělala jsem dobře. Na jaře 2022 se mi ozvala Bára z Czech-us, že se Austrálie otevřela a že bych mohla přeci jen vyjet. Následovala práce na vízu, což vzhledem k předchozí přípravě nebylo tak náročné. Nejnáročnější bylo sepsat, kam jsem vycestovala za posledních 10 let, včetně přesných dat pobytů. To bych chtěla vidět, kdo si takovou evidenci dělá 😅. Vízum jsem nakonec podala 15.5.2022 s tím, že to je možná předčasně brzy, ale já jsem chtěla dostatečně dopředu vědět, kdy pojedu.
Vízum jsem nakonec dostala až 17.8.2022!!! 🙃🙃🙃 Pouhých 13 dnů před začátkem školy(1.9.2022)!
Nakonec se mi podařilo koupit i letenku na ideální den příletu 31.8.2022, později už to nešlo. V Praze jsem potřebovala každou minutu před odletem. Vůbec netuším, jak jsem to všechno nakonec stihla.
A když už jsem měla letenku, tak jsem začínala věřit, že snad opravdu do Austrálie odletím.
A povedlo se, jsem v Austrálii!!!!
Ano, škola volá!!! 😂😂😂 – 1.9.2022
