Přestože jsem svůj odlet do Austrálie plánovala již hodně dlouho, tak tomu odlet vůbec neodpovídal.
Člověk míní a život mění. Žádost o australské vízum jsem podávala prostřednictvím agentury Czech-us již 15.5.2022, údajně příliš brzy. Nakonec jsem vízum dostala jako dárek ke svému svátku až 17.8.2022!!! Už jsem přestávala věřit, že do Austrálie vůbec někdy odletím. Moje přípravy ustávaly a já začala řešit, jak posunout školy a co dělat, když mě Austrálie nebude chtít a to z jakéhokoliv důvodu.
17.8.2022 se mi ale poprvé obrátil život vzhůru nohama a to jsem byla ještě v Čechách :)).
Když jsem se dozvěděla, že mám vízum, tak moje první kroky byly do optiky (shodou okolností jsem měla svojí optiku doslova za rohem), abych si nechala udělat nové brýle. Nechtěla jsem totiž sedět v první lavici, když už jsem se rozhodla vrátit se do školních lavic – a to stylově 1.9.!
Pak už moje příprava k odletu byla trochu (opravdu jen trochu) systematičtější. A tak se začaly plnit moje seznamy věcí, které musím udělat, zařídit a koupit než odletím do Austrálie, ale i v Austrálii a vlastně i po příletu z Austrálie.
Nejdůležitější byla letenka, jsem po krátkém hledání koupila na 29.8.2022, takže se můj čas do odletu se jasně ohraničil. Čas odletu jsem vybírala tak, abych ještě stihla představení na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově “Muž dvojhvězdy” (27.8.2022) a zároveň, abych byla v Austrálii alespoň jeden den před nástupem do školy. Představení i začátek školy jsem stihla, ale bylo to tak tak. Představení Muž dvojhvězdy bylo NÁDHERNÉ!!!
“Muž dvojhvězdy” z dílny Divadla bratří Formanů
Toto představení bylo opravdu úžasné a neskutečně rezonovalo s tím, co teď právě dělám – plním si svůj sen, protože jinak bych měla pocit, že nežiju …. Prostě tohle představení je potřeba vidět!
“Neluč se nikdy se mnou, jako se vlna loučí s vlnou…” Zářivý svět zuřivého snílka Alexandra Grina. Nekonečný svár svobodného ducha s okovy země, souboj lásky a fantazie s tíživou skutečností a zraňující nenávistí. Tajemný muž, zázračně kráčející vzduchem, nás vybízí, abychom se nikdy nevzdávali svých tužeb a snů, protože pak už bychom nežili.
Za těch 12 dní před odletem jsem stihla téměř nemožné. Musím přiznat, že i já, která toho jsem schopná stihnout hodně, jsem byla překvapená, kolik se toho dá stihnout za pár dní. Byla to taková velká jízda z kopce dolů, což obnášelo ….
– velký “úklid” v práci – kromě toho, že jsem probrala klientelu, musela jsem i fyzicky uklidit kancelář, kterou jsem zmenšila polovinu,
– velký “úklid” doma – nově zrekonstruovaný byt jsem se nakonec rozhodla pronajmout, abych se nemusela trápit s hypotékou, to ale znamenalo spojit se realitním makléřem, byt vyklidit a dotáhnout nedodělky jako oprava reklamované postele, objednání matrace apod.
– velký “úklid” v osobních věcech – říká se, že věci, které člověk nevezme rok na sebe, tak by je měl vyřadit – no jo, ale to jsou všechny věci, které zůstaly v Čechách! Tak takhle striktní jsem nebyla, ale přesto jsem vytřídila spoustu věcí.
Suma sumárum je tento výlet do Austrálie taková velká očista po všech stránkách, která mi prospěla “na duchu i na těle”. Už jen tento fakt stojí zato něco takového podniknout.
Návštěvy
Kromě výše uvedeného jsem během těch 12 dnů před odletem stihla i pár návštěv. Na ty, na které se už nedostalo, moc myslím, a jako malou satisfakci posílám link na můj blog (blog.petrus-partner.cz).
Nemůžu ale nezmínit některé z nich:
Romana ….ta, která mne nadchla pro Austrálii ještě víc než jsem byla, a to je co říct!
Romana z agentury Czech-us byla právě ta, která mi oznámila radostnou novinu o tom, že moje cesta do Austrálie se opravdu stává skutečností, že jsem dostala vízum do Austrálie a to na 13 měsíců. Měla v ten moment tak velkou radost, že to bylo neuvěřitelně nakažlivé. V tu chvíli jsem věděla, že se s ní chci určitě potkat, protože tak pozitivně naladěných lidí moc neexistuje. I přes různé překážky jsem se s ní potkala u jejích rodičů mimo Prahu. Z krátké schůzky bylo krásné a dlouhé povídání i s jejím manželem a Romany maminkou a jejím přítelem. Bylo to velmi srdečné, naplňující, nabíjející, prostě takové všeobjímající. Romano, moc děkuji a těším se, až do vyprávění o Austrálii budu moci také přispět svými zážitky.
Terka, Sváťa, Váša a Natálka …. ti mne málem radostí roztrhali
Tak tohle byla návštěva, která byla několikrát zrušená, protože pořád někdo byl nemocný. Stárneme všichni, ale na dětech nejvíc a na Vášovi a Natálce obzvlášť
Nevěděla jsem, jestli si mám povídat s Terkou a Sváťou o tom, jak se připravuji na Austrálii, hrát si s Vášou na stole nebo s Natálkou pod stolem :D. Ještěže zvládám více věcí najednou, i když rozhodně ne dokonale. Ty druhé (nebo třetí?) puzzle jsme s Vášou nedodělali, byla to moje chyba – “špatná příprava”, já vím Sváťo.
Moc Vám všem děkuji za krásné a vřelé přijetí!
Lenka …. ta, kterou jsem musela navštívit, jinak bych v klidu neodjela
Posledních pět let moje pravá ruka v kanceláři se mi stala tak blízkou, že když v červnu odcházela na mateřskou “dovolenou” (my maminky víme své), tak jsem dojetím uronila pár slz. Lenka se pro mne stala takovým sluníčkem, takovým člověkem, kterých na světě moc není. Kdybych měla dceru, tak přesně takovou dceru bych chtěla mít. Bylo mi jasné, že pro ní, ale i pro mne začíná nové období pracovní, ale i osobní. Já jsem s vypěním sil dokončila auditorskou sezonu a Lenka porodila 27.7.2022 své první dítě, chlapečka Vojtu. Celý porod jsem na dálku prožívala a byla jsem moc ráda, že jsou nakonec oba v pořádku. Nedalo by mi odjet a nezjistit, že tomu tak opravdu je. Až v den mého odletu se mi je podařilo navštívit a na chvilku je všechny vidět. I ta chvilka stačila k tomu, aby se malý Vojta rozhodil. Lenko, moc se omlouvám za komplikace, ale moc ráda jsem Vás všechny tři viděla!
Monika ….. ta, která mne dojala cukrovím
Také dlouho odkládaná návštěva u sousedů měla své kouzlo. Moje sousedka Monika mne fakt dojala tím, že mi ke kávě nabídla vánoční cukroví (považte v srpnu!), opravdu dokonalá příprava na odlet k protinožcům. A asi to bylo nadlouho poslední vánoční cukroví podle českých receptů.
Díky Moniko!
Cesta na Gold Coast (29.8.2022 – 31.8.2022)
Lety: Praha – Istanbul (Turecko) 2,5 hod.- Denpasar (Bali) 12 hod.- Brisbane (Austrálie) 6 hod., celkem jen let 20,5 hod.
Vlak: Brisbane – Gold Coast
Cesta dohromady trvala 36 hod., to ale nebylo to nejhorší. Už od soboty mi nebylo úplně dobře od žaludku, vždy jsem to přičetla něčemu jinému – jednou moc kafe, podruhé špatné jídlo, ale rozhodně jsem si nepřipustila, že by to mohlo být z nadcházející cesty, tedy z nervozity. Asi tomu tak nakonec bylo a ty ostatní vlivy vše jen přiživily. Na prvním letu jsem se s chutí najedla (bylo to dost odvážné, letěla jsem s tureckou leteckou společností) a to bylo na dlouho dopředu naposledy. Jídlo mi nesedlo a vydrželo ve mně jen do poloviny dalšího letu. Celý druhý i třetí let už jsem nic nejedla a dala jsem si takový malý půst. Na letišti v Brisbane, když už jsem si vyzvedla kufr, koupila australskou sim (e-sim – do té doby jsem netušila, že něco takového existuje) do telefonu a adaptéry na telefon a iPad, jsem si řekla, že je na čase si dát něco lehkého a neškodného k jídlu. Suchou housku neměli (co tady její, když mají dietu nevím, asi suchary), tak jsem si dala croissant a černý čaj. I to bylo pro moje tělo příliš a tak ani toto jídlo jsem vlakem nedovezla na místo určení.
Na nádraží na Gold Coast jsem si vzala taxíka do mého prvního ubytování od Airbnb – krásná klidná čtvrť Parkwood, ulice 24 Jack Niklaus. A konečně jsem si mohla říct – JSEM V AUSTRÁLII!
Na oslavu mého příjezdu jsem si hned po příjezdu – v poledne – vlezla do postele a rozhodla se, že to je to nejlepší, co můžu udělat a také bylo. Spala jsem do večera a poté, co jsem si uvařila suchou rýži, která tady zbyla po předchozích “návštěvnících”, jsem šla pokračovat ve spaní. Po dvou dnech na suché rýži uvařené jen ve vodě jsem začala normálně fungovat, tedy i jíst :)).
