1. měsíc v Austrálii – život v Austrálii

Když je člověk na dovolené, tak řeší, v jakém hotelu se ubytuje, kam pojede na výlet, co chce navštívit a tak podobně.

Já jsem ale v Austrálii na delší dobu a tak kromě výše uvedeného musím také dělat úplně obyčejné věci jako doma v Čechách. Nakupuji, vařím, peru, uklízím, jezdím městskou dopravou, používám australský telefon …..a spoustu jiných věcí. V první chvíli mně přišlo, že tím vlastně ztrácím spoustu času, který bych mohla věnovat něčemu “užitečnému”, pak jsem si ale uvědomila, že tyhle běžné věci jsou úplně stejné objevování jako cokoliv jiného. Zjišťuji, jak věci fungují v Austrálii, je to jedno velké dobrodružství.
Čekali byste, že si na poště koupíte mléko? Já teda rozhodně ne.
Dále popisuji jen věci, které mi přišly praktické anebo jsou pro nás odlišné. Je to takové trochu pel-mel, jak mi to přišlo na mysl.

Nákupy potravin a drogerie

Jsem tady měsíc a ještě jsem neplatila hotovostí! Dokonce ani vytisknutí jedné stránky, což stálo 0,30 AUD, jsem platila kartou.
A to jsem na začátku měla problém, že mám jen 15 AUD, které mi zbyly z mé poslední cesty do Austrálie v roce 2007 😉. Vůbec netuším, jestli tyto peníze ještě platí, ale vzhledem k tomu, že na jedné z bankovek je královna Alžběta II. (pěti dolarová bankovka), tak tu určitě nepoužiji a dám si jí do své sbírky bankovek. Královna Alžbět II. zemřela krátce po mém příjezdu do Austrálie, 8. září 2022, to budu mít už navždy spojené s mým pobytem v Austrálii.

Abych zjistila, jak vlastně vypadají místní peníze, tak jsem si koupila za hotovost zmrzlinu. Mince se mi ale natolik líbí, že je přidám do své sbírky a už s nimi platit nebudu 😊. Všechny tyhle peníze budu mít jako železnou rezervu, když by nebylo “potřeba”na chleba”.

Nakupování je všude stejné, velké supermarkety se spoustou věcí, ze kterých jdou oči kolem.

Liší se ale otvírací doba, která je standardně jen 9-17:30 hod, výjimka je ve čtvrtek 9-21 hod a v neděli je otevřeno jen do 17 hod., maximálně do 17:30 hod. Tak jsme to mívali dřív také a neumřeli jsme hlady.

Košík ovoce pro děti v supermarketech
Místo toho, aby děti při nákupu jedly rohlíky, tak si můžou vzít ovoce ze speciálního košíku, je tam třeba banán, mandarinka nebo jablko. Ostatně rohlík by si tady nedaly, protože tady pečivo jednotlivě (v supermarketech) neprodávají a hlavně je všechno balené.

Kadeřnice

Byla to jen otázka času, kdy budu potřebovat kadeřnici. A je to tady. Naštěstí nejdu k úplně cizí kadeřnici, ale jdu do kadeřnictví, kam chodí Maureen. Nenechala jsem nic náhodě a zjistila jsem si barvu od své kadeřnice v Praze. Ukázalo se, že i tyto služby jsou velmi podobné v Austrálii, takže všechno proběhlo bez problémů a já se překlenula i přes tuto trochu problematickou oblast.

Telefon

Australský telefon jsem si vyřídila hned na letišti, měla jsem na výběr mezi Optus a Vodafonem, cena byla shodná. Měsíční paušál na první měsíc 20 AUD a další měsíc 25 AUD. V tom mám neomezené volání a zasílání zpráv po Austrálii a asi 500 min volání do států Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho bývalých dominií a kolonií (Commonwealth), 15 GB data +nějaké bonusy, takže s daty nakonec vystačím. Určitě bych si koupila sim kartu i kdybych přijela na jeden měsíc . Nemusela jsem se upsat k žádné smlouvě, takže neexistuje žádná sankce za ukončení využívání telefonu.
Nejdřív jsem si říkala, že vlastně data nepotřebuji, ale to je omyl. Díky internetu si najdu cestu kamkoliv a kdekoliv a to mi ušetří spoustu času. Nehledě na to, že každý tady po mně chce australské telefonní číslo.
Co bylo pro mne novinkou je to, že i když nemám telefon na dvě sim karty, tak můžu dvě sim i více sim karet využívat. Ta druhá je jen elektronická. Tak jsem si jen v telefonu nastavila, kdy kterou sim kartu používat a nemusím se bát, že nedopatřením zavolám z českého telefonu apod. Hlavně využívání dat je zásadní.

Městská doprava

Na Gold Coastu jezdí tramvaje (vlastně jen jedna linka), autobusy a také vlaky (já jsem zatím vyzkoušela jen vlak do Brisbane). Všude se dá platit kartou, ale stojí to mnohem víc než když si člověk koupí jejich Go card, kterou nabíjí penězi. Stejně jako v Anglii se musí před vstupem a po výstupu do dopravního prostředku karta načíst a tím se uhradí jízdenka. U vlaku se načítá karta u turniketu (jako u nás v metru), u tramvaje je to na nástupišti (jsou tam takové speciální čtečky) a co se týká autobusu, tak tam se karta načítá uvnitř. Vlaky a tramvaje (je tu jedna linka podél celého pobřeží) jsou velmi přehledné a jasné, každá zastávka je avizovaná dopředu, tak je jasné, kdy má člověk vystoupit. Horší je to v autobusu, který prostě jede, zastaví jen na znamení a tak se člověk nemá čeho chytit. Je hodně jednoduché přejet správnou zastávku, což už se mi samozřejmě stalo.
Co mne zaujalo je, že všude v tramvaji jsou nápisy, že se nemají dávat nohy na sedačky. Mám pocit, že je to takový návod, co naopak dělat. Neuvědomuji si, že by v Praze toto někdo dělal.
Nicméně to tu opravdu kontrolují kontroloři, kteří kontrolují jízdenky. Kontroloři jsou jednotně oblečení a jsou vždy dva (muž a žena). Kontroly jsou opravdu hodně časté, asi vědí, proč to dělají. Doprava je tady drahá, takže já projedu denně minimálně 7 AUD a to větší část chodím pěšky.

Tak tady je moje Go card, studenti tu mají dost výraznou slevu, ale jen ti, co končí studium diplomem.

Pro všechny dopravní prostředky funguje aplikace Translink, která se mi velmi osvědčila. Kromě času a čísla dopravního prostředku mi řekne i číslo zastávky, což určuje směr jízdy, což není vždycky pro mne zřejmé vzhledem k tomu, že se tady jezdí vlevo. Tato aplikace počítá i s cestou z místa, odkud vycházím, takže přesně vím, jak dlouho mi to bude trvat.

Slevy na studenta

Abych pravdu řekla, tak jsem si myslela, že slevy na studenta budou vyšší. Jsou spíš symbolické v řádech jednotek AUD, jsem ale ráda za každý AUD. Největší sleva by byla na dopravu, ale to bych tady musela studovat nějaký obor, který by byl zakončen diplomem. Jednoduše řečeno, na angličtinu to neplatí.

Domácnost

Zatím jsem si vyzkoušela bydlení jen v Airbnb u Maxe. a u Maureen. Něco bude obecné, něco možná individuální, to ukáže čas.

V oknech tady mají bezpečnostní sítě, tak se může větrat celý den, aniž by přišel jakýkoliv nezvaný host (teď spíš myslím na pavouky, malé ještěrky apod.).

Jako v každé zemi, tak i v Austrálii mají jiné zásuvky, na to samozřejmě funguje adaptér, který jsem ale nesehnala v Praze, ale až v Austrálii. Co je ale opravdu zajímavé je, že každá, ale opravdu každá, zásuvka má svůj vypínač. Takže se mi na začátku občas stalo, že jsem si myslela, že nabíjím a ono ne. Takhle jsem si naběhla hned letišti po příletu z Prahy, kdy jsem měla po 36 hodinách cesty totálně vybitý telefon.

Praní prádla je stejné jako u nás, jen pračky jsou trochu jiné – víc podobné těm americkým nebo kanadským. Plní se ze shora a jsou hodně veliké. Prádlo tady uschne za chvilku, takže sušičky tady opravdu nepotřebují.

Přezouvání – tady se prostě nepřezouvá. Kamarádka Martina mě na to upozorňovala, že to tady není zvykem. Ani předsíň tady není, kde bych si mohla nechávat boty. Tak se přezouvám před svým pokojem. Je to asi o zvyku, nejsem si jistá, že si na to zvyknu. 😇.

Odpadky

Odpadky a recyklace tady funguje podobně jako u nás jen s tím rozdílem, že každý dům má svoje popelnice na směsný odpad, recyklovatelný odpad a bio odpad. Je to pohodlné, takže to většina lidí dělá.
Co je ale zajímavější je, že mají relativně málo veřejných košů na odpadky na ulici. U zastávek tramvaje koše jsou, ale u autobusových zastávek ne. Když chci něco vyhodit na ulici, tak mám velký problém nějaký koš vůbec najít. Přesto všechno jsou ulice uklizené, jen zřídkakdy se najde něco na zemi. A to jsem neviděla nikoho, kdo by na ulicích uklízel. Asi uklízejí brzy ráno.

Nápoje

V Austrálii je horko, to asi není pro nikoho žádná novinka. A aby se to horko dalo přežít, tak je všude k dispozici nějaký zdroj pitné vody a to nejen pro lidi, ale i pro psy. Všude, kam se člověk podívá, je možnost si natočit vodu do láhve, ve škole, na ulici i na pláži …..

Jinak je to s alkoholem. Ten se tady jen tak koupit nedá. Existují tady speciální obchody, kde se prodává jen alkohol. Ten se nesmí konzumovat na veřejnosti s výjimkou různých akcí, jako jsou festivaly a různé “street party” apod. Na těch je ale vyhrazené místo, kde se alkohol smí konzumovat. I Australané si ale umí pomoci. Viděla jsem nejednou, že láhev (tady jsou jen plastové) piva, ze které Australan pil, byla zabalená do papírového pytlíku, aby nebylo vidět, že je to pivo. Australané údajně pijí hodně alkohol, hlavně o víkendu.
Co je ale zajímavé je, že je tady nějaká (zatím nevím přesně jaká) tolerance alkoholu při řízení auta. Australané říkají, že jeden drink je v toleranci (myšleno jedno pivo nebo sklenice vína).

Auto – půjčení

Již v Praze jsem myslela na to, že kdybych tady potřebovala řídit, tak potřebuji řidičák. Mezinárodní řidičák pro Austrálii platí 12 měsíců, což není dostatečné pro mých 13 měsíců. To mám ale vyřešené tak, že až se zastavím po 6 měsících na skok v Praze, tak si nechám udělat nový mezinárodní řidičák.
Mám sice ještě kanadský řidičák, který tady platí, ale ten mi bohužel skončí v dubnu 2023. Ledaže bych si zajela také na skok do Kanady. Nic není nemožné.
Chystám se tu začít používat nějaký Car sharing, abych nebyla závislá s autem na Maureen. Čekám na ověření mého řidičáku. Ze začátku to bude trochu stres jezdit vlevo, uvidíme.